Historie SDH

Samozřejmě odpovídající technologie hašení,voda jako hasební prostředek se dopravovala k ohnisku požáru – podle jeho intenzity a rozsahu- buď namočenou větví – která sice umožňovala zásah přímo v epicentru ovšem brzo uschla a v některých případech dokonce shořela- nebo ve spojených dlaních.

To byl sice efektivní způsob, ovšem nebyl bez nedostatků. Udržení tekutiny v dlaních během dopravy bylo náročné na pozornost a koordinaci a její aplikace problematická. Členové požárního družstva často vyjadřovali svoje úsilí při dopravě vody hlubokým provoláváním znějícím jako „ HÓ, HÓ“ /ekvivalent tohoto pokřiku lze rozpoznat i nyní u družstev při nácviku požárního útoku/. Při vlastním hašení docházelo často ke styku nechráněného povrchu těla s ohněm – hasič takto vystavený působení ohně vyjadřoval svoji nevoli až bolest vysoce znějícími výkřiky popsatelnými jako „ouíí, ouíí“. Ano, tehdy byly položeny základy k dodnes používanému signálu, takzvané hasičské kvartě, kterou dnes známe pod jako ono nezaměnitelné „ HO-ŘÍ“. Výše popsaný způsob zdolávání požárů nebyl příliš efektivní – v suchém letním období narážela jednotka na nízký stav vody v nádrži, v mrazivých zimních měsících naopak na silný led. Tyto problémy se staly výzvou – ti nejlepší dali hlavy dohromady:konečně jako vždy, když se před příslušníky našeho rodu objeví nepříjemnost většího rozsahu: a pak byl jednoho dne pojat plán vzniku specialistů – první skutečné jednotky sboru dobrovolných hasičů, která byla vybavena základními prostředky pro zdolání požáru, jako jsou: průkaz člena SDH, lékařské potvrzení, nezbytné formuláře, zaplacené členské příspěvky, potvrzení o absolvovaném školení, zápis o činnosti, zápis z výroční členské schůze, zřizovací listina, pokladní kniha, olistěná větev a vědro z kožešin. Ano, to byl skutečný počátek Sboru dobrovolných hasičů . 

Členové sboru se mimo vlastního hašení věnovali i prevenci – na obrázku preventista SDH při obchůzce obcí – doprovázen speciálně cvičeným psem.

 Těžké a náročné období vzniku SDH Daminěves bylo završeno mnoha úspěšnými zásahy – obyvatelstvo si uvědomilo prospěšnost hasičstva a dalšímu pokroku již nestálo nic v cestě. Kde by bylo dnešní hasičstvo ku obětavosti a statečnosti svých předchůdců. S dojetím pohlédněme na zachráněné obyvatele kteří se s  patrným dojetím vracejí do svých obydlí po jednom z úspěšných zásahů SDH.                   

Určitým specifikem naší lokality je podivný jev – je-li zbytek území Čech sužován vytrvalými srážkami, je oblast působnosti SDH Daminěves stižena nepochopitelným suchem, takže činnost jednotky se sestává zejména z horečného udržování alespoň minimálních vodních zdrojů.                                                

Naopak – panuje–li všude ničící sucho, jednotka je zcela vytížena likvidací lokálních zátop. Tento jev, který komplikuje činnost SDH Daminěves dodnes, byl znám již minulým generacím. Autentický obrázek ukazuje stav katastru v období katastrofálního sucha, které výrazně utlumilo agrární rozvoj a prodloužilo období sběračství a drobného lovu o několik století. Těmito jevy byl předznamenán i vývoj hasičského sboru – těžištěm činnosti se stával mimo boje s ohněm i boj s vodou. Pro tak velké úkoly se již jevilo použití primitivní techniky jako nedostatečné. Trvalo ovšem celé věky, než došlo k revolučnímu pokroku v hasičské technice. Kolem roku 5500 došlo k trvalému osídlení katastru a to obyvateli, kteří se věnovali převážně zemědělství. Hrozba přírodních živlů nabývala na významu. Do výbavy SDH byly začleněny moderní prostředky, které znásobily možnosti sboru.

 

Jednalo se zejména o speciální nejprve keramické a později bronzové nádoby, které umožnily vést požární útok s dosud nevídanou intenzitou. Na obrázku vlevo menší nádoby typu „C“, vpravo mohutné dopravní nádoby „B“.

Skutečný přelom v hasičské technice znamenalo hromadné zavedení unifikovaných zásahových nádob vyrobených z kvalitní bronzové slitiny a vybavených variabilně uloženým madlem – tzv. „uchem“, které umožnilo zjednodušené a efektivní uchopení nádoby a její předávání mezi příslušníky družstva. Od toho byl již jen krok k vynálezu tzv. řetězu – vedení požárního útoku pomocí řady členů družstva rozestavených po nejkratší spojnici vodní zdroj – požár ve vzdálenostech umožňujících předávání nádob. Plné nádoby byly předávány směrem k požáru, prázdné opačně. Efektivita takto vedeného útoku byla na svoji dobu ohromná. Při dostatečném výcviku bylo možno do řetězu začlenit podle potřeby i tzv. rozdělovač – a dále vést útok dvěma proudy. /viz situační schéma/  

 Zároveň s výzbrojí se prudce zlepšila i úroveň výstroje jednotky .Následující zobrazení zachycuje dochované relikty výstrojních součást, objevené při archeologickém průzkumu lokality

Ani zlepšení vybavení neznamenalo konečné řešení problematiky požární ochrany . S rozvojem civilizace narůstalo i nebezpečí požárů a škody jimi způsobené se šplhaly stále výš. Přes veškerou snahu hasičstva docházelo někdy ke skutečným pohromám. Dokumentární foto pořízené z úbočí Řípu ukazuje prostor Daminěvse během takové katastrofy v roce 1120, kterou hasiči bohužel nezvládli.

Po požáru většinou nezbylo, než začít znovu.

Teprve koncem 19. století a ve století 20. se dostala vybavenost jednotky SDH na úroveň která zvrátila poměr sil ve prospěch člověka. Objevily se výkonné stříkačky, hadice a spolehlivá výstroj. Technika pomohla člověku proti odvěkému nepříteli ohni a někdy i proti vodě.

Dobovou techniku přibližuje následující ukázka

V současnosti je SDH Daminěves vyzbrojen špičkovou moderní technikou – 2 kusy motorové stříkačky PS 8. Viz následující foto:  
 

Podobná technika je zárukou, že u nás nehrozí selhání, které se přihodilo Pražským kolegům 12.srpna 1881